recenze:

Stejně jako většině evropských metropolí, i estonskému Tallinnu vládnou auta. Když byla v roce 2006 otevřena ve čtvrti Nový Svět další silnice určená výhradně automobilům, došla skupině místních obyvatel trpělivost. Po happeningu, při kterém v respirátorech a plynových maskách bránili slavnostnímu průvodu při otevření této silnice, se cykloaktivista Erko a student architektury Marten společně s přáteli rozhodli založit Společnost Nový Svět. Náplní jejich práce se staly nejrůznější aktivity omezující automobilovou dopravu v jejich čtvrti, například sprejování falešných přechodů pro pěší. Nápady, jak změnit svou čtvrť k lepšímu, udělat z ní příjemné a zdravější místo pro život a zamezit diktátu automobilové dopravy, se rozhodli přednést i starostovi a městským úředníkům. Snímek o aktivitách skupiny mladých Estonců, kteří svými akcemi inspirovali řadu dalších lidí v různých částech země, přibližuje nezastupitelnou roli občanského aktivismu v současné společnosti.(Jeden svět)

O filmu:

Čína patří dlouhodobě mezi největší producenty a zároveň největší spotřebitele uhlí na světě. Sedmdesát procent veškeré její energie pochází z uhelných elektráren. Odvrácenou stranu čínského ekonomického rozmachu nejlépe vystihuje situace v tamních dolech, kde každý rok zahyne při nejrůznějších nehodách asi dvacet tisíc horníků. Režisér Jüan-čchen Liou nás ve svém působivém snímku zavede do malé vesnice Kan-pa ležící nedaleko dolů Kchu-si. V hloubce 400 metrů pod zemí zde stejně jako jeho otec a dědeček pracuje mladý muž jménem Chuej. Dobře ví, o jak nebezpečnou práci jde, a tak když mu přes cestu přeběhne krysa, což je v Číně chápáno jako špatné znamení, nebere to na lehkou váhu a zůstane ten den raději doma. Mohl by totiž dopadnout jako další protagonista filmu, Luo, který kvůli závalu skončil před několika lety na vozíku. Jednotliví horníci nebývale otevřeně popisují riskantní práci v dolech, která je pro ně jedinou možností, jak uživit rodinu.(Jeden svět)